Mára Causidis: Klidně bych to takhle bez respektu vůči všem těm skvělým běžcům rozběhl znovu!
Rozloučení se sezonou ve velkém stylu, v takovém, v jakém probíhala od svého začátku, tedy od vítězství na své první stomílovce na Istrii. Márovi Causidisovi se o víkendu podařil skvělý výsledek v závodě Ultra Pirineu, kde doběhl mezi světovou konkurencí na vynikajícím 6. místě a svůj čas si vylepšil téměř o hodinu. České fanoušky v sobotu dopoledne doslova připoutal k online sledování, protože v první části byl dokonce na čele závodu, před všemi těmi zářnými jmény. Jak pro něj závod probíhal? A jak hodnotí celou sezonu?
Máro, velká gratulace k výsledku na Ultra Pirineu. Nebyl to Tvůj první start, s čím jsi do závodu šel, jaký jsi měl cíl?
Díky moc za gratulace. Na Ultra Pirineu jsem byl už po páté a nikdy jsem tady nebyl v top10. Pokaždé jsem sem jel už po sezóně a unavený. Letos jsem si to naplánoval jinak. Cílem bylo top10 a čas jsem si vysnil okolo 11 hodin. V roce 2019 jsem to běžel za necelých 12 hodin, takže jsem se zlepšil skoro o hodinu. S výsledkem jsem spokojený.
Jak pro Tebe závod probíhal? Využil jsi znalosti trasy a stanovil sis nějaké mezičasy?
Od startu jsem byl tam, kde jsem chtěl být. Před polovinou trati jsem ale měl problémy s nadmořskou výškou, no a posledních 30 km jsem bojoval už jen sám se sebou. I tak to pořád běželo celkem dobře. Mezičasy jako na B7 jsem napsané neměl. Naplánoval jsem si jen Gosol (na 60. kilometru) za 6:45 a cílový čas 11 hodin.
Chvíli jsi byl i ve vedení. Myslíš že měli soupeři jinou strategii a začali pomaleji? Nebo jsi zpomalil Ty kvůli problémům s nadmořskou výškou?
První 4 hodiny závodu se mi běželo skvěle, pohyboval jsem se na čele, ve skupině asi šesti běžců. Na konci prvního seběhu jsem za to vzal a byl jsem první, no. Zhruba mezi 38. a 52. kilometrem se běží pořád v nadmořské výšce nad 2 000 metrů, a to mi neudělalo dobře, těžce se mi dýchalo. Začal jsem slábnout. Na takovém těžším technickém traverzu jsem se propadl asi na 7. místo, ale pořád jsem byl v psychické pohodě. Měl jsem to rozběhnuté dobře, já ten závod nejel vyhrát. Někdo si může myslet, že jsem to přepálil, ale já vím, že to tak nebylo. Klidně bych to takhle bez respektu vůči Mityaeovi, Herasovi a dalším skvělým běžcům rozběhl znovu.
Kdy Tě pozdější vítěz Dmitry Mityaev předbíhal? A běželi jste chvíli spolu?
Na vrcholu prvního kopce byl přede mnou, v seběhu jsme běželi chvíli společně a pak jsem si na něj udělal malý náskok. Předběhl mě cca na 46. kilometru. Chvíli jsem se ho snažil držet, ale zrovna jsem si prožíval tu svou nadmořskou krizi. A když jsem ho viděl běžet zhruba do 30% sklonu, jen jsem se pousmál. A to taky bylo naposledy, kdy jsem ho viděl. On je na jiné úrovni, je to obrovský profesionál.
Ano, navíc cílil na Kilianův rekord, což se mu jen o 3 minuty nepovedlo. Tím víc pak musíš být hrdý na svůj výkon, když dokážeš do poloviny závodu držet trať s takovými profesionály… Co se Ti vlastně na tomto závodě tak líbí, že se sem rád vracíš? Komu bys ho doporučil?
Já vždycky říkal, že na Ultra Pirineu jezdíme za odměnu. Mám rád zdejší skvělé lidi, je tady úžasná atmosféra, všichni fandí, smějí se na tebe. Je to úplně něco jiného než u nás. Doporučil bych sem jet snad každému, kdo rád běhá v horách. Ale zase závod není vůbec jednoduchý, je hodně členitý a najdeš zde snad všechny typy terénů. První polovina se mi líbí víc, i když je možná těžší.
Závod jsi běžel pět týdnů po Beskydské sedmičce. Jak jsi zvládl po jednom stokilometrovém závodě zregenerovat a připravit se na další? Zařadili jste s trenérem Zdendou nějaké speciální tréninky směrem k Ultra Pirineu?
Už v týdnu po B7 jsem se cítil skvěle, ale do tréninku jsem se vracel opatrně. Následující tři týdny se mi podařilo potrénovat velice dobře a v týdnu před Ultra Pirineu jsem cítil rozhodně větší formu než před B7. Nemyslím si, že jsme zařadili nějakou speciální přípravu. Já si jen zase skvěle nastavil hlavu. Měl jsem obrovskou chuť v Pyrenejích uspět, a tím pádem jsem měl i motivaci do tréninku. Obrovské díky patří trenéru Zdendovi Křížovi za to, že mě vždycky před závodem dokáže takhle skvěle vyladit.
Vítězství na 100mílovce na Istrii, 2. místo na MČR v ultrasky v Beskydech, vítězství a traťový rekord na Beskydské sedmičce, teď 6. místo ve skvěle obsazeném Ultra Pirineu. Jak sezonu zatím hodnotíš a z jakého výsledku máš největší radost?
Sezónu tímto považuji za ukončenou. Byla skvělá, možná za těch 13 let, co běhám, nejlepší. Vážím si všech těchto výsledků. Nemůžu říct, kterého z nich nejvíc, protože každý z těch závodů pro mě znamená něco jiného.
Čeká Tě tedy zasloužený posezónní odpočinek. Jak u Tebe odpočinek vypadá, dáváš si cílenou pauzu od běhání i od všech jiných sportů, nebo zařazuješ lehké běhy, případně kolo/lyže?
Delší cílenou pauzu si určitě nedám, možná jen na pár dní, nevydržím neběhat. Závodit už asi nebudu, chtěl bych se teď nějakou dobu sportem bavit, a to jakýmkoliv. A taky se věnovat rodině a mé úžasné manželce, která má pro tohle moje pobíhání pochopení. A za to bych jí chtěl moc poděkovat.
A co v příští sezoně, máš již nějaké plány, sny, na co by ses chtěl připravit?
Příští rok mám jediný cíl, a tím je UTMB. K tomu nic víc nemám…
Děkujeme za rozhovor :-)