Rozhovor s Petrem Hénkem o jeho rekordním čase na UTMB

Petr Hének: Ono se to vše podařilo jaksi nad plán

Dlouhodobě úspěšný běžec, který se postupně dostával do povědomí komunity ultraběžců a má na svém kontě řadu pěkných umístění u nás i v zahraničí. Před týdnem si v Chamonix splnil sen startem v závodě Ultra trail du Mont Blanc a výrazně na sebe upozornil – nejprve, když se v úvodu závodu pohyboval po boku Jima Walmsleyho, a potom v cíli, když zaběhl nový český rekord a čas stlačil ne pod plánovaných 25 hodin, ale dokonce ještě o hodinu a víc lépe (23:52:54). Jak se na závod připravoval, co mu pomohlo překonat krizi a jaké to je trénovat na ultra?

Petře, velká gratulace k výsledku na UTMB, kterým jsi zároveň posunul nejlepší český čas pod 24 hodin. Jak závod hodnotíš?

Děkuji. Jsem opravdu šťastný za to, čeho se mi na UTMB podařilo dosáhnout. Byla to má první účast a už jen to byl pro mě splněný sen, ke kterému jsem postupně směřoval těch cca 10 let, kdy jsem s ultra začal.

Začátek závodu jsem určitě nechtěl přepálit, ale úvodních rovinatých 8 km se mi běželo dobře a poměrně svižně, takže jsem si užíval společnosti hvězdných jmen a mihnul se párkrát v záběrech live přenosu. Mým 3 dětem jsem tak alespoň splnil slib, že uvidí tátu v „televizi“. Spolu s atmosférou, jakou diváci po trase tvořili, jsem si to neskutečně užíval. Jakmile však nastala noc a dostali jsme se do vysokých hor, užíval jsem si naopak nočního klidu, držel krok a ponořil se do své hlavy. První sluneční paprsky na mě zazářily až na pro mě nejhezčím místě trasy Grand Col Ferret. Od té doby bylo děsné vedro a já se snažil chladit v každé tekoucí vodě, na kterou jsem po cestě narazil. To mi spolu s bezvadným supportem od mých kamarádů na posledních 2 větších občerstvovačkách pomohlo dorazit až do cíle. Jsem jim za to moc vděčný!

Ultra závody běháš úspěšně již dlouho, ale co zkušenosti se stomílovými závody, byla to Tvoje první stomílovka? A jaká jsi měl od závodu očekávání?

Má první stomílovka byla dubnová Istrie v loňském roce. Do té doby jsem absolvoval ultrazávody do 130 km. Po zmíněné Istrii jsem však v červenci spolu s týmovými parťáky Ondrou Pavelkou a Zdenou Hruškou úspěšně dokončil na 6. místě závod Eiger 250k se 14 tisíci výškovými metry, který vede kolem masivu Jungfrau ve Švýcarsku. Tam se mé dřívější obavy z té vzdálenosti a převýšení, co se musí na UTMB absolvovat, docela rozplynuly.

V hlavě před startem UTMB jsem měl plány A) posunout nejlepší český čas k 25 hodinám, B) doběhnout za světla a C) doběhnout. No a ono se to vše podařilo jaksi nad plán. Zásluhu na tom určitě má několik faktorů, jako je dobrá forma, se kterou jsem do závodu šel, skvěle nastavená hlava plná zážitků z uplynulého týdne, kdy jsem v údolí Chamonix pobýval, a pak hlavně žádná výraznější krize v průběhu závodu.

A když už tedy na tebe nějaká krize přicházela, jak ses s ní vypořádal?

Kdykoliv se tak stalo, často mi stačilo jen zvednout hlavu a rozhlédnout se po tom úžasném horském prostředí masivu Mont Blanc, které mě obklopovalo, uvědomit si, kde jsem a co dělám, a tímto u mě žádná větší krize neměla šanci. Samozřejmě jsem myslel na pravidelné doplňování energie pomocí gelů, normálního jídla z občerstvovaček a pitný režim. Přes den jsem v tom vedru vypil hodně litrů vody, ale zároveň si dával pozor na doplnění minerálů, protože v závodech občas trpím na křeče. Dělal jsem to však tentokrát asi správně, protože křeče se mi naštěstí absolutně vyhnuly.

Jak na Tebe zapůsobila atmosféra v Chamonix?

Tak silnou atmosféru jsem na žádném závodě nezažil. Celý týden panuje skvělá atmosféra nejen přímo v Chamonix, ale i po tratích všech závodů v rámci UTMB týdne. Jsem moc rád, že jsem měl možnost být na místě už týden dopředu a celou dobu si ji společně s nádhernými horami a partou kamarádů užívat. Na startu závodu mi naskočila husí kůže při prvních melodiích Vangelisovy písně Conquest of Paradise a pak už to byla čistá euforie. Ty davy fanoušků na řadě míst trasy a hlavně v cíli z toho pro mě udělaly nezapomenutelný zážitek.

Kdy jsi vlastně začal s běháním? Věnoval ses hned ultra, nebo jsi začínal s kratšími závody?

Od mala jsem hodně jezdil na kole a jako teenager jsem se účastnil závodů horských kol v okolí rodného Šumperka. Po přestěhování do blízkosti Brna jsem kolu stále zůstal věrný a běh mi nic neříkal až do doby, kdy mi operovali v roce 2013 vyhřezlou bederní ploténku a já v rámci rekonvalescence začal postupně chodit a pak běhat. Pak mě kolega z práce vzal na jeden ze závodů Brněnského běžeckého poháru, a to mě hned chytlo. Takže jsem se začal připravovat a běhat distance okolo 10 km až půlmaraton. Zároveň mě to stále táhlo do mých oblíbených Jeseníků, a proto jsem se hecnul s tchánem a spolu jsme zdolali Horskou výzvu v Jeseníkách. Rok na to jsem dokončil i svou první stovku Jesenická 100.

Co pro Tebe běh, a speciálně ultra, znamená?

Pocit svobody a vědomí, že se pomocí vlastních sil dokážu pohybovat na dlouhé vzdálenosti v přírodě a hlavně v prostředí hor. Zároveň jsem vděčný za komunitu fajn lidí, která v ultra existuje. Jsou to mí přátelé a kamarádi a baví mě s nimi trávit čas, ať už na závodech, nebo jen tak venku na společných výbězích.

Máš nějaký tip pro čtenáře, jak pracovat na takových závodech s psychikou?

Před každým závodem vím, co od sebe můžu očekávat na základě předchozí přípravy, a závod tomu tak i přizpůsobím, takže se mi pak nestává, že bych při závodech bojoval s nějakou špatnou morálkou. Naopak často překvapím sám sebe, že to probíhá lépe, než jsem čekal, což byl i teď případ UTMB. Výjimkou byla třeba loňská Pražská 100, kdy na začátku prosince překvapivě v Praze nasněžilo a já v tom nebyl schopný běžet tempo, jaké jsem si naplánoval. Není to však nic, co by mě donutilo závod vzdát. Jen si místo dělání si hlavy z nenaplněných ambicí začnu víc užívat prostředí, ve kterém se pohybuju, a beru zbytek třeba jen jako fajn náročný výlet na pokec s ostatními účastníky a s občerstvením po cestě.

Ultra závody jsou náročné z pohledu času, který je třeba strávit tréninkem. Jak zvládáš tréninky časově a kolik hodin týdně zhruba odtrénuješ?

Najít si čas na trénink není často jednoduché, ale neřekl bych, že jej je potřeba tolik. Například v poměru s cyklistickou přípravou určitě ne. Nejvíc času v tréninku strávím v zimě, kdy se snažím naběhat pomalejší kilometry pro budování vytrvalosti a občas to proložit běžkami. Od jara mi vedle času stráveného s rodinou a v práci přibývá ještě práce na zahradě, takže se ten čas v tréninku o něco sníží a dostane se třeba na nějakých 10-12 hodin týdně. Snažím se pak zařadit do tréninku více kvality v podobě intervalů o různé délce a prokládat trénink jízdou na kole o nižší intenzitě.

Zmiňuješ zařazení kvality. Jaké tréninky zařazuješ? A běháš třeba v rámci tréninku i kratší závody?

Zařadit rychlostní tréninky do přípravy má rozhodně smysl pro zlepšení celkové kondice a výdrže v ultra závodech. To, že jsem začal s kratšími rychlými závody, mi určitě pomohlo být rychlý i po přechodu na ultra. Zároveň mě pořád baví zažít si tu intenzitu krátkého závodu a vymáčknout tam ze sebe vše. Je to takové zpestření přípravy na dlouhé závody. Takže mě můžete občas potkat na závodech tady v Brně a okolí.

Chodíš běhat na dráhu?

Dráha mi je docela cizí. Párkrát jsem se po ní proběhl, ale nic mi neříkala a mnohem radši vběhnu do terénu a do kopců, které je pro závody v horách zásadní běhat.

Trénuješ sám, nebo spolupracuješ s trenérem?

Trénuji a vždy jsem trénoval sám. Nijak jsem necítil potřebu mít trénink někým vedený a vždy jsem věřil, že to, co dělám, je správně a zároveň pro mě časově splnitelné. Samozřejmě ne vždy to ve finále správně dopadlo a výsledkem bylo i jisté přetrénování vedoucí k různým zraněním, ale z chyb jsem se vždy dokázal poučit. S přibývajícím věkem se také o dost více soustředím na správnou regeneraci, a je to poznat, protože se mi naštěstí už dlouho nestalo, že by mě nějaké zranění vyřadilo z tréninku nebo závodu.

Jakou formu regenerace upřednostňuješ?

Na prvním místě je pro mě určitě spánek. Už nějakou dobu jej sleduji pomocí prstenu Oura a různě zkouším a aplikuji vše, co má dle měření a pocitu na jeho kvalitu pozitivní efekt. Dále se pak snažím poměrně úspěšně dodržovat denní rutiny jako různé formy protahování a válcování. Oblíbil jsem si saunu a studenou vodu. Doma na zahradě mám napuštěnou vanu a od podzimu do jara si studené vody v ní hodně užívám. V zimě není ráno lepšího probuzení, než si ve vaně rozbít led a ponořit se do ní.

Bydlíš v Kovalovicích stejně jako Jirka Petr. Trénujete někdy společně?

Jirka je skvělý běžec a kamarád. Spolu nejčastěji zajdeme do místní hospůdky Na Tvrzi, kde nad výbornou Plzní probereme vše možné. Na společný trénink se už tolik nesladíme, ale lze nás spolu potkat na závodech v Česku a zvláště pak závodech Golden Trail Series, které se pořádají pod běžeckou značkou Salomon, kterou oba v běhání reprezentujeme.

UTMB je taková meta, které by chtěl dosáhnout snad každý trailový běžec (nebo alespoň některého ze závodů v rámci této akce). Tobě se to teď povedlo, navíc v nejlepším českém čase. Jaké máš další cíle a běžecké sny? A plánuješ se do Chamonix ještě vrátit a pokusit se čas vylepšit?

Ano, jak jsem zmínil, běžet UTMB bylo od začátku mým snem a jsem neskutečně šťastný, že se mi závod navíc podařilo takto dokončit.

Nejdůležitější pro mě zůstává co nejdéle dělat ve zdraví to, co mě baví a naplňuje, a předávat tu radost dál hlavně mým 3 dětem, se kterými si třeba za pár let budu moct užít fajn den proběhaný v horách. A když se mi mezitím podaří na UTMB vrátit nebo si zkusit jinou podobnou výzvu, určitě se na ni poctivě připravím a nechám tam zase vše.

Děkujeme za rozhovor :-)