Proč?
Léta kafrám do skyrunningu a v tomhle článku bych vám rád vysvětlil proč si myslím, že k tomu mám co říct a jak to vlastně celé vidím.
V rámci své pracovní historie jsem se pohyboval ve vrcholovém sportu a to hned v několika sportovních disciplínách. Byl jsem členem manažerského týmu Kateřiny Neumannové. Dále jsem měl na starost aktivity okolo další olympijské vítězky Mirky Knapkové a dalších sportovců. Stál jsem za založením velkého mládežnického seriálu závodů „Hledá se nová Kateřina Neumannová,“ šéfoval jsem akreditaci FIS světového poháru v běžeckém lyžování a to samé jsem měl na starost i na MS v běžeckém lyžování v Liberci 2009. Byl jsem na olympiádě, několika mistrovstvích světa a na mnoha světových pohárech v různých sportech.
Tohle neberte jako vychloubání, ale chci tím říct, že jsem za svou pracovní historii posbíral mnoho manažerských a organizačních zkušeností z profesionálního sportu a velkých sportovních podniků. Prostě vím, jak to chodí a funguje a kde je potřeba zatáhnout, aby se věci daly do pohybu. A nemám problém se o tyhle znalosti podělit.
A teď pojďme ke skyrunningu
V prvé řadě bych zde chtěl zmínit zakladatele České skyrunningové asociace CZSA (Czech Skyrunning Association) Sama Straku. Ten v roce 2013 založil CZSA a vedl ji až do začátku roku 2022, kdy nejdřív asociace z neuvedených důvodů zanikla. Ale pak se ji podařilo oživit a má nové vedení.
Český skyrunning pokračuje!
Byť mám na vedení takové asociace úplně jiný názor, tak musím uznat, že Sam a jeho žena Anka zde odvedli obrovský kus práce a nezbývá než smeknout. Se Samem jsem o fungování CZSA mluvil několikrát a vůbec jsme si v tom nerozuměli. Nicméně je jasné, že Sam byl v tomhle srdcař a dělal, co mohl, aby to aspoň nějak fungovalo. Takže respekt Samovi. A uvidíme, co bude dál.
Historie skyrunningu
Skyrunning vznikl ve velkých horách typu Alpy, Pyreneje a podobně a historicky byla tahle sportovní disciplína o vysoké nadmořské výšce a vůbec o celkové technické obtížnosti. Moje první zkušenost se „skyrunningem“ se odehrála na Ještědu. Pěkná trasa, hezký kopec, nějaké šutry tam byly a užil jsem si to. Říkal jsem si, že ten skyrunning je fajn.
A potom mě Robert Krupička (historicky náš nejlepší horský běžec) vzal do Švýcarska na závod, který se jmenoval Lodrino – Lavertezzo Skyrace. Teď zde vysvětlím ty uvozovky u slova „skyrunning“ v předchozím odstavci. Trasa je jednoduchá. Z vesničky Lodrino (290 m n. m.) vylezete na sedlo Forcella di Lodrino (2236 m n. m.) a pak seběhnete do vesničky Lavertezzo (536 m n. m.). Přelezete jeden kopec (cestou nahoru je jeden krátký seběh) a jste v cíli. Na 21 km nastoupáte 2190 výškových metrů a naklesáte 1860 výškových metrů. Posledních 400 výškových metrů lezete po čtyřech a držíte se lan. O běhu to v mém podání nebylo. Nahoru vůbec a dolů jen místy. Měl jsem nohy na kaši, nad 2000 m jsem tu výšku cítil a většina závodu byla tak technická, že jsem byl rád, že jsem přežil.
Až tohle byl Skyrace!
V cíli tohoto závodu mi bylo jasné, že až tohle byl Skyrace. V České republice na tohle absolutně nemáme podmínky.
Jak je to tedy se skyrunningem v ČR?
Po návratu ze Švýcarska jsem se začal pídit po tom, jak je možné, že se u nás pořádají taky závody typu Skyrace a zjistil jsem, že pozměněná pravidla toto umožňují.
Pravidlo zní následovně:
Závody které vedou (se konají) mezi 2000 m a 4000 m nadmořské výšky, minimálně 20 km dlouhé – maximální délka 30 km (5% tolerance se připouští). V zemích, kde nadmořská výška nedosahuje 2000 m nad mořem, mohou být za SKYRACE považovány ty závody které přesáhnou alespoň 1300 m pozitivního převýšení.
Z mého pohledu jsou tímto pravidlem popsány dva naprosto odlišné závody. Nevím, proč tohle někdo navrhnul nebo dokonce schválil, ale naprosto to je mimo původní záměr skyrunningu. Je to asi jako, kdybyste skitouringovému závodu na sjezdovce říkali skialpinismus. Pořádání závodu Skyrace na Ještědu je naprosto mimo původní myšlenku. Podle pravidel správně. Moje vnímání původního skyrunningu je ale úplně jinde. Konec zápletky.
A teď pár slov k chodu asociace
Hned na úvod říkám, že to není kritika Samovy práce. Každý dělá, co umí a Sam odvedl spoustu práce. A tohle je prostě jen můj názor na věc.
Sportovní asociace se nedá vést jako soukromý subjekt
Fungování CZSA bylo postavené na bázi soukromého sportovního týmu. Z toho, co vím, tak financování probíhalo z členských příspěvků a financí reklamních partnerů. A to evidentně nestačilo. Sehnat peníze od reklamních partnerů dnes prostě není jednoduché a členů nebylo mnoho.
Pyramida se nedá stavět od špičky
Špička takové asociace je reprezentační tým a mistrovské závody. Chybí zde členská základna (nějaká byla, ale malá), práce s mládeží, marketingová komunikace a budování image sportovní disciplíny.
Jak získat členskou základnu?
Pro to, aby získal skyrunning v ČR větší členskou základnu, je potřeba udělat tento sport atraktivní pro sportovce a zajímavý pro potenciální reklamní partnery.
Jak na to?
Zde hrají velkou roli závody a sportovní hvězdy dané disciplíny.
Začnu těmi hvězdami
Sportovní asociace by měla mít se sportovci podepsanou reprezentační smlouvu, která jim zaručuje určité výhody a zároveň umožňuje asociaci nabízet sportovce (jejich komunikační kanály a reklamní plochy) reklamním partnerům asociace. Zde potom hodně záleží na tom, jak se sportovec umí „prodat“ sám a taky, jak umí sprotovce „prodat“ asociace. Mluvím zde o prezentačních schopnostech – tedy práce se sociálními sítěmi, dostatek fotek a videí, tiskové výstupy, komunikace s médii atd.
Závody
Z mého pohledu jsou závody velkou slabinou. Co je špatně?
Komunikace směrem ven
Nedostatečná komunikace informací o závodě, pokud je vůbec nějaká. Mezi organizátory závodů je téměř standardem, že před akcí komunikují informace jen minimálně a vše většinou končí startem závodu. K výsledkům se dostává velmi těžko. Informace, videa a fotky z průběhu závodu jsou spíše raritou. V době sociálních sítí je tohle velká slabina.
Správně nastavená komunikace je základ!
Řešení? Každý závod potřebuje člověka, nejlépe specialistu, který vytvoří plán toho, jak, kdy a co bude komunikovat. A pak to musí odpracovat. K tomu je potřeba ještě fotograf – viz dále.
Média
Ve velkých médiích o závodech téměř neslyšíte. V televizi jsem o skyrunningových závodech snad nikdy neslyšel.
Řešení? Seznam novinářů a kontaktů z médií. Komunikace s nimi. Dodávání atraktivních informací a materiálů, zvaní na akce. Novináře je potřeba si hýčkat. Pokud ale máte skvělé mediální pokrytí, tak jste pro potenciální reklamní partnery atraktivnější.
Fotky pro závodníky
Každý závodník si ze závodu rád odnese hezkou fotku. Včetně profíků. Fotil jsem pár skyrunningových světových pohárů a vždycky mi po závodě psalo hodně lidí, jestli jim pošlu fotku. A to včetně vítěze a borců z top 10. V tomto se to u nás lepší, ale jsou zde i závody, kde se s tím snaží tzv. vydupat. Stalo se mi několikrát, že jsem na závodech (záměrně nebudu zmiňovat jména závodů) fotil pro klienta (reklamního partnera závodu) a pořadatel se mě snažil obejít a vytáhnout z mého klienta fotky pro své účely. Přitom mě předtím oslovil s žádostí o kalkulaci focení. Na tu ovšem už nezareagoval.
Řešení? Jednoduché! Prostě fotograf v místě závodu, který bude mít jasné zadání. V rozpočtu pár tisíc, které se ztratí ve startovném a za to dostane organizátor spoustu spokojených závodníků.
Suvenýr ze závodu
V zahraničí je běžné, že sice za startovné dáte raketu, ale dostanete značkovou vestu, kraťasy nebo cokoliv jiného s logem závodu, co využijete pro trénink a další aktivity. V Canazei jsem kdysi zažil, že byly ve startovném dokonce boty, tuším, že LaSportiva. Bavlněné reklamní triko dneska už nikoho nezajímá.
Členská základna a práce s mládeží
Tohle je složité a zároveň jednoduché téma. Pokud je sport atraktivní, je o něm slyšet (viz předchozí body o komunikaci atd.) a dělá ho prostě hodně lidí, tak se tvoří kluby (sdružení), které mají členy a samozřejmě taky mládež. To je ta složitá část.
Pokud nemáte hory a máte sport, který nezajímá moc lidí, tak vám vyjde nedostatečná členská základna. To je ta jednoduchá část. A zároveň smutná.
Budování členské základny by mohlo být spojeno se závody. Chceš běžet skyrunninový závod? Musíš být členem CZSA. Zde vás samozřejmě napadně, že závod ale nepořádá CZSA, tak jak by tohle bylo možné? Nečlen by měl startovné o něco dražší. Člen CZSA by měl startovné levnější a navíc by měl další výhody – slevy na produkty partnerským obchodů, Alpenvereihn, cokoliv dalšího.
Komunikace se členy
I zde je obrovský prostor pro zlepšení. Dalo by se využít mailové aplikace a zásobovat členy CZSA důležitými nebo zajímavými informace, jako jsou např. pozvánky na závody (super benefit pro pořadatele), info o závodech v zahraničí, tipy na tréninkové lokality a kopce, info od reklamních partnerů, tréninkové tipy, spolujízda na závody, slevy na startovné a tak dále.
Propojení se Slovenskem
Slovensko má narozdíl od nás hory. Dala by se navázat spolupráce se Slováky a přivádět lidi na slovenské závody. Na takovém společném mistráku by se určitě sešla super konkurence.
A teď to nejdůležitější na závěr
Pokud má asociace fungovat jako plnohodnotný sportovní svaz, tak by měla fungovat pod Českou unií sportu a mít její finanční podporu. Což je hodně složitá zápletka a nemyslím si, že je možné, aby byly splněny níže uvedené požadavky ČUS na členství.
Podmínky přijetí národního sportovního svazu jsou následující:
Členem ČUS se může stát svaz, jehož náplň činnosti, stanovy a ostatní předpisy odpovídají poslání a úkolům ČUS, nejsou v rozporu se stanovami ČUS a splňuje následující podmínky pro přijetí:
- hlavním obsahem činnosti je sportovní a tělovýchovný proces, založený na rozvíjení základních pohybových schopností a dovedností, kritériem je činnost spojená s tělesným výkonem; v případě pochybností o tělesném výkonu si může ČUS vyžádat stanovisko nezávislých odborných pracovišť např. FTVS UK Praha nebo FTK UP Olomouc;
- ve svém sportovním odvětví působí v ČR jako jediná organizace podle jednotných pravidel a má jednotné řízení; novým členem ČUS se nemůže stát sportovní svaz představující sportovní odvětví shodné nebo obdobné, které je již v ČUS zastoupeno národním sportovním svazem;
- odpovídá za přípravu a zabezpečení státní sportovní reprezentace ČR ve svém sportovním odvětví;
- je členem příslušné mezinárodní sportovní federace, případně jiné korporace, která takové národní sportovní svazy sdružuje, náleží mu také výhradně samostatné právo a odpovědnost za přípravu a zabezpečení sportovní reprezentace na mezinárodních sportovních soutěžích v příslušném sportovním odvětví organizovaných příslušnou mezinárodní sportovní federací;
- pořádá celostátní mistrovské soutěže nebo jiné akce celostátního významu;
- přijal pravidla o boji proti dopingu;
- sdružuje nejméně 35 oddílů či klubů, má minimálně 500 členů a působí nejméně na území 7 krajů; současně je preferováno, aby oddíly a kluby byly buď samostatnými členy ČUS po regionální úrovni (přes OS ČUS) anebo byly organizační součástí takových členů ČUS; v případě odvětví olympijského či paralympijského programu není počet členů limitován;
- světová federace svazu je členem zastřešující organizace GAISF (dříve SportAccord).
Zdroj: https://www.cuscz.cz/o-nas/podminky-prijeti-svazu-do-cus.html
A pak je zde problém s tím, kam skyrunning vlastně patří
Ve světě je ISF (International Skyrunning Federation) členem UIAA (International Climbing and Mountaineering Federation). Patří tedy pod horolezce. Jak by to bylo u nás? Byl by Český horolezecký svaz ochotný vzít pod sebe skyrunning? Je to vůbec možné? A co na to atleti a jejich běhy do vrchu, horský běh, trailrunning a já nevím, co ještě. Těžká zápletka.
Co dál?
Uvidíme, co vymyslí nové vedení CZSA. Každopádně je potřeba dát asociaci jasný směr a cíl, nastavit komunikační kanály, zviditelnit tenhle sport a začít budouvat početnou členskou základnu včetně mladých. A vrátit myšlenku skyrunningu zpátky do hor.
Myslíte si, že k tomu máte co říct?
K tomuto článku můžete příspívat svými komentáři na FB stránce Trailrun.cz, kde je toto téma zveřejněné jako samostatný příspěvek. Pokud se nechcete vyjadřovat veřejně, tak použijte formulář na konci této stránky – zpráva mi přijde emailem a budu ji považovat za diskrétní.
A ještě něco…
Ve výše uvedeném textu je spousta otevřených témat, takže to prosím berte spíš jako takovou vizi než nějaké dogma. To zde píšu pro případ, že by se toho někdo chytil a začal se mnou slovíčkařit :)
